O mně
Vím, co prožíváš
Tarot a podpora druhých na cestě k nalezení tišiny duše je moje vášeň. Možná proto, že jsem sama řadu let procházela psychicky velmi náročným obdobím.
Vím, jak se cítíš, když máš úzkost. Znám ty stavy, kdy je Ti trapně z toho, že ztrácíš pevnou půdu pod nohama a myslíš si, že je to poznat. Hluboce rozumím Tvým myšlenkám, jež volají po smyslu života. Vždyť přece nechceš tolik, když toužíš po tom probouzet se každý den s chutí prožít další nový den bez psychického propadu.
Znám ty pocity, kdy je Ti zničehonic divně, i když k tomu nemusíš mít pádný důvod. A vím, jak moc Tě děsí představa, že v tomhle psychickém bahně strávíš zbytek života. Možná se bojíš vyslovit nahlas, že je Ti hrozně. Nebo se bojíš si to vůbec přiznat. V každém případě ale v hloubi duše víš, že s Tebou něco není v pořádku.
Poznáváš se v tom?
Jak se zrodila Johanka
Narodila jsem se 13. prosince jako Hanka Marečková. S energií svého jména jsem však v období dospívání přestala interagovat. Zhruba před třinácti lety jsem navázala kontakt s "Johankou" a hebké ticho vyplnilo krajinu mé duše. To jsem ještě netušila, co se přijetím této přezdívky otevře. Tenkrát jsem totiž nevědomě nastoupila na mnohaletou pouť temné noci duše.
Moje cesta
Vzpomínám si na to, jako by to bylo dnes.
Píše se rok 2003. Je mi 15 a už začínám cítit, že prožívám jinak, než mí vrstevníci. Intenzitu bolesti duše, která do mě tenkrát zarývala své šedé drápy bych nikomu nepřála.
Utápěla jsem se v úzkostech, depresích, permanentní separaci duše od těla, samovolném vytělesňování, paranoii a pocitech méněcennosti.
Když se k aspiraci na odchod do psychiatrické léčebny přidaly nekontrolovatelné propady do rozličných dimenzí mimo čas a prostor, u nichž nebylo nikdy jasné, kdy opět zaútočí, neodbytné myšlenky na sebevraždu se do mého zorného pole vkrádaly čím dál častěji.
O svých pocitech jsem s nikým nemluvila, neboť jsem se za ně (přesněji řečeno za sebe) styděla. Projevit svou slabost je přeci zbabělé. Navíc jsem se bála, že mě ostatní odsoudí, nepochopí a odmítnou. Proto jsem se snažila neustále na sebe upozorňovat, upoutávat pozornost, přehrávat a exhibovat.
Doteď nechápu, jak jsem během té doby temna dokázala úspěšně absolvovat magisterské studium na vysoké škole a v mládí jako modelka cestovat po světě, když jsem byla téměř permanentně mimo sebe.
Vím, jak děsivý je to pocit, když chceš opustit fyzické tělo a také vím, jak chutná vítězné procitnutí a uvědomění si vlastní síly.
Kým jsem dnes
Tento rok jsem oslavila 35. narozeniny a jsem opět Hanka a taky JoHanka. Dokázala jsem propojit dva zdánlivě neslučitelné protiklady – světlo a stín a díky tomu vím, že Johanka byla dar. Přijala jsem jej proto, abych procesem vnitřní proměny dokázala prosvětlit svou vlastní temnotu.
Pochopila jsem, že bolest, kterou prožívám může být vlastně mým největším potenciálem. Proto své poznání s láskou předávám dál a rozsvěcuji lucernu naděje a touhy žít. Teď už necítím odmítnutí, nýbrž pevnou půdu pod nohama.
Nyní čerpám energii ze záblesků bytí, obdivuji krásu života a vznešenost všech bytostí. Dna hlubin prozkoumávám s respektem ke všemu, co přichází a jsem si vědoma toho, že cesta do nitra sebe někdy bolí.
Je trnitá a neúprosná a zároveň platí, že stojí za to. Chce to jen sebrat odvahu a zkusit to risknout. Vždycky to vyjde, to vím zcela jistě.
Jestli Tě to ke mně táhne, podej mi ruku. Ukážu Ti, že i Ty dokážeš žít ze svého vlastního pramene.
S Láskou, Johanka
