PŘÍJETÍ MATKY A OTCE

Občas mi někdo řekne, že by chtěl mít s rodiči taky tak hezký vztah, jako máme my.

Nádherný vztah s rodiči a sourozenci je opravdu možný, ovšem musí být vůle na obou stranách.

A JAK TO BYLO U NÁS

Mnoho let jsme si vzájemně ubližovali.
Dokonce jsme spolu jednu dobu nemluvili.
Kolik bolesti, nepochopení a trápení jsme prožívali…

Na cestě životem metodou pokus&omyl sbíral každý z nás tempem sobě vlastním odvahu k nahlédnutí do Pandořiny skříňky svých stínů.

A že to bolelo. Obzvláště, když jsme měli absolvovat například společnou oslavu.

Před narozením Artura jsem pocítila touhu být vyslyšena…

Oslovila jsem maminku a tátu s prosbou zajít si s každým zvlášť na kávu.

To bylo vše, co věděli. Jsou však velmi vnímaví, takže cítili, že budu chtít něco dokončit, doříct.

Vše, co jsem měla na srdci, byla tak silná emocionální nálož, že jsem si své prožitky musela dopředu sepsat na papír.

Když jsem se s nimi setkala, bylo mi úzko a srdce mi bušilo strachy.

Nebylo snadné hovořit s tak úžasnými lidmi o reziduích mých vzpomínek.

Když jsem je uviděla, znovu mi došlo, jak jsou vyjímeční. Až jsem se styděla, že chci vůbec “ještě něco vytahovat”.

Dokonce se ozvalo svědomí, které v jednu chvíli napomínalo mé vnitřní dítě se slovy:”No to snad nemyslíš vážně? Podívej se, co všechno Ti dali. Nemáš vůbec právo cokoliv vytahovat. Uklidni se a radši mlč.”

Jenže ten svíravý pocit v žaludku pokaždé, když jsem se s nimi viděla, i přesto, že mnohé jsme již vyčistili, byl silnější.

JAK TO DOPADLO

Zvládli to.
Zvládla jsem to.
Zvládli jsme to.

S naprostou elegancí a klidem. Moje maminka se mi omluvila a táta řekl několik velmi hlubokých vět. Tak hlubokých, že si je budu pamatovat do konce života.

Mami a tati,
jste Láska.

A proto také díky Vám mnohem více chápu její bezpodmínečnou podobu.

Mimochodem víte, jaká jediná vlastnost zůstala Pandoře ve skříňce, poté, co ji otevřela

Byla to NADĚJE

Protože ta umírá poslední.