V ZAJETÍ SPIRITUALITY

Znáte to, když je někdo „moc“? Moc duchovní, moc upjatý, moc extravagantní, moc výřečný a tak dále.

V podstatě to znamená, že takový člověk není schopen vidět věci z různých úhlů pohledu. Anebo je vidí, ale nerespektuje přirozenost názorové diverzity. A v podstatě v podobné pozici se nachází také ten, kdo toho druhého za „příliš ujetého jedním směrem“ sám považuje.

Pravda každého z nich je ta nejsprávnější a kdo nežije podle jejich regulí, není se sebou v souladu. V horším případě svou pravdu takový člověk cpe druhým lidem jako návod na životv rovnováze J.

Jak se takový člověk pozná?

V minulosti to byla hodná holčička a hodný chlapeček, kteří plnili pokyny rodičů a nekladli odpor.

Postupem času přišli na to, že si věci chtějí dělat po svém aněkteří z nich objevili kouzlo osobního rozvoje.

Ovšem i zde může člověk narazit, pokud až příliš důvěřuje a alternativu přijímá jako jedinou pravdu.

Pokud totiž ze svého života vytěsníme pochybnosti, směřujeme k fanatismu. A ten se může týkat jakékoliv oblasti života, i osobního rozvoje.

Člověk, který je uvězněn v osidlech spirituality se o sobě domnívá, že je vědomý a že vše, co dělá alternativní cestou je jediné správné. Odmítá podporu v nealternativních vodách, nechce vidět cokoliv dobrého například na západní medicíně, vědě, školství, politice atd…

Tito lidé jsou nevědomí. Zvenčí to sice vypadá, že jejich auradosahuje čistoty alabastrových stěn, že žijí vyrovnaný život a že jsou zdraví. Ale ne všichni z nich jsou zdraví doopravdy.

Jakákoliv vnitřní nebo vnější nepohoda, nejen naše, ale třeba také rodinná, je pro nás informací a naše tělo nikdy nelže.

Protože z nevědomí se vymaňujeme porozuměním.

Nakonec na to každý z nás přijde, neboť i když je obloha zatažená, Slunce nezmizelo. Je stále nad mraky.

S Láskou, J.