VĚDECKY PODLOŽENÉ „PRAVDY“

Zřejmě jste si všimli, že se lidé ve snaze o dosažení pravdy často zaštiťují vědecky podloženými fakty, které nazývají odbornými studiemi, analýzami, metaanalýzami a evidence based (na důkazech založenými) postuláty. Ano, budu-li chtít mít pravdu, mohu si dnes dohledat jakoukoliv studii publikovanou v prestižním vědeckém časopise. Navíc, když 99 % vědců během výzkumu postupuje podle svého vlastního předsvědčení. Čest výjimkám.

VĚDA OVŠEM NENÍ O PRAVDĚ, NÝBRŽ O PRAVDĚPODOBNOSTI

Bohužel dominance racia nad intuicí dnes hraje prim. Fenomén kauzálního myšlení je ve společnosti přítomen již několik staletí. Já osobně přisuzuji počátky tohoto myšlenkového nastavení k období působení René Descarta, otce moderní filozofie a klíčovou postavu vědecké revoluce založené na mechanickém výkladu přírody.

KARTEZIÁNSKÉ MYŠLENÍ SE STALO MODLOU SOUČASNOSTI

A mělo to tak být. Neboť předtím, než René Descartes proslul větou: „MYSLÍM, TEDY JSEM“ a rozvinul tak základy racionalistické filozofie, měl vnuknutí. Ve snu k němu přistoupil anděl a sdělil mu: „BĚŽ A ZMĚŘ SVĚT!“

NEVĚDOMÍ, KTERÉ SÁM POPÍRAL STÁLO ZA VZNIKEM SMĚRU, JEHOŽ NEPOCHOPENÍM SE NYNÍ ŘÍTÍME DO PROPASTI

VYBRALI JSME SI TO SAMI

To my jsme dobrovolně vstupem na tento svět odsouhlasili, že chceme být součástí duality. Že chceme vnímat teplo a chlad, lásku a opuštění, radost a svár, že prostřednictvím této monády chceme postupovat ve vývoji a vzestupu vědomí.

První dámu karteziánského myšlení v současnosti proto reprezentuje KAUZALITA neboli vztah mezi příčinou k následkem.

Ale co když je lineární pojetí času, které je s kauzalitou úzce spjato pouze dohodou?

Opravdu minulost definuje naši přítomnost či budoucnost?

Co když je myšlení pouze jednou z možností, jak do světa forem projevovat svou individuální podstatu?

Chceme-li se OSVOBODIT a v této myšlenkové informační válce si zachovat vnitřní MÍR, je zapotřebí:
– Před započetím obhajování svých názorů ZPOMALIT DECH a NACÍTIT SE NA SEBE
– sestoupit nejdříve do SRDCE a pro získání výsledného postoje propojit MYŠLENÍ s INTUICÍ
– PŘIPOMENOUT SI, ŽE VĚDA NENÍ O PRAVDĚ, ALE O PRAVDĚPODOBNOSTI
– uvědomit si, že vítězství v argumentačním boji o tom, kdo má lépe nastudovanou určitou problematiku, je past
– uznat názor jiného člověka, i přesto, že se nám to absolutně příčí, neboť UZNÁM-LI NÁZOR NĚKOHO JINÉHO, UZNÁVÁM SEBE SAMA
– v momentě názorového střetu SETRVAT V BODĚ NULA a DOVOLIT SI ŘÍCT „JÁ NEVÍM“
– pochopit, že není nutné reagovat vědecky podloženým argumentem
– DOVOLIT SI PRAVDU CÍTIT

Když se sama ocitnu v situaci, která by mohla vyústit v konfrontaci, reaguji na argumenty protistrany sókratovskou moudroustí:

„VÍM, ŽE NIC NEVÍM“ a dodávám: „A NA ROZDÍL OD VÁS JSEM OCHOTNA SI TO PŘIZNAT.“